Ledním medvědům hrozilo na konci 20. století vyhubení kvůli zběsilému pytláctví. Po zlepšení ochrany šelem se medvědí populace z nekoordinovaného lovu sotva stihla vzpamatovat a na pořad dne přichází nová hrozba ohrožující její život. Pro přežití ledních medvědů jsou klíčové ledové kry. Na nich loví tuleně kroužkové, kteří jsou pro ně hlavním zdrojem potřebného tuku. Jenže ledové plochy ubývají a v jarních a letních měsících téměř neexistují.
Experti, kteří sledovali dvacítku ledních medvědů po dobu tří let, nejsou medvědi schopní se dobře přizpůsobit životu na souši. Ukázalo se, že medvědi mají dvě strategie přežití. Jedna skupina se snažila šetřit síly, zbytečně se nehýbat a odpočívat, druhá, větší skupina medvědů běhala po souši a snažila se nakrmit bobulemi, ptačími vejci i trávou.
Ani jeden způsob ale moc nezabral, sledovaní medvědi začali rapidně hubnout. Za jediný den ztratili průměrně kilogram své váhy. Takový to úbytek váhy může znamenat pro slabého jedince až smrt.
Hladoví medvědi se čím, dál častěji přibližují k lidským obydlím, stoupá tak počet konfliktů mezi šelmami a lidmi.
