Tenochtitlán vznikl v roce 1325 na ostrovech jezera Texcoco a za vlády Montezumy II. se stal srdcem obrovské říše. Aztécké vojenské síle nikdo dlouho neodolal, ale drsná pravidla – odvádění daní a obětí – budila odpor podrobených národů. Právě ty se později staly spojenci dobyvatelů.
Hernán Cortés se vylodil v Mexiku roku 1519 s několika stovkami mužů, koňmi a děly. Využil aztécké pověrčivosti – byl považován za návrat boha Quetzalcoatla – a lstivě zajal Montezumu. Měl i klíčovou spojenkyni, domorodou tlumočnici Malinche, která mu pomohla říši ovládnout zevnitř.
Když Cortés dočasně opustil město, jeho muži brutálně potlačili aztécký obřad. Výsledkem bylo krvavé povstání. Po návratu nalezl Cortés Tenochtitlán v plamenech a rozhodl se k nočnímu útěku. Během panického ústupu zemřely stovky vojáků i Montezuma, jehož smrt obě strany sváděly na sebe.
Po těžkém boji u Otumby a návratu k tlaxcalteckým spojencům se Cortés vrátil. V květnu 1521 město oblehl a po třech měsících dobyl. Tím skončila Aztécká říše a začala koloniální éra Nového Španělska. Cortés byl za dobytí odměněn, ale moc nad novou kolonií už nezískal.
Cortés dobyl jednu z nejmocnějších civilizací Ameriky pomocí aliancí, lsti a brutality. Aztécké chrámy nahradily španělské kostely a kdysi hrdé město se proměnilo ve španělské Mexico City. Z „noci smutku“ se stala předzvěst konce jedné říše – a začátek další.
