Těch náhod v životě českého vynálezce Otto Wichterleho byla celá řada. Ovšem kromě té, že skoro zázrakem přežil pád, při němž se v šesti letech skoro utopil v jezírku močůvky a následně dlouhé měsíce trpěl vysokými horečkami, byl dílem náhody i objev, který z něho udělal světově proslulého vědce. Hlavním impulsem pro práci na vývoji měkkých gelových kontaktních čoček byl náhodný rozhovor, který Wichterle zapředl ve vlaku z Olomouce do Prahy v roce 1952, kdy jeho spolucestující četl článek o možnostech chirurgické náhrady oka. Wichterleho v tu chvíli napadlo, že mnohem účinnější a pohodlnějším materiálem pro implantát bude místo ušlechtilých kovů umělá hmota.
Výzkum trval několik let a i přes odmítavý vztah tehdejšího ministerstva zdravotnictví, které argumentovalo malou výtěžností, byly v roce 1963 kontaktní čočky dotaženy k dokonalosti a zájem o licenci začaly projevovat firmy po celé světě, včetně amerických zdravotnických koncernů. Na americký trh byly kontaktní čočky uvedeny v roce 1971 a od té doby byl zájem o ně enormní.
Doma ale příliš Wichterle na růžích ustláno neměl. Kvůli tomu, že nevstoupil do KSČ nemohl koncem padesátých let nějakou dobu působit na vysokých školách a přestože byl v následující dekádě zvolen do Česká národní rady, poté, co podepsal protirežimní dokument Dva tisíce slov, byl z politiky odejit.
Za svůj vynález kontaktních čoček byl Wichterle nominován na Nobelovu cenu. Tu však nezískal. Zemřel 18. srpna 1998 ve věku 85 let.
