Max, mainská mývalí kočka, se narodil v Oděse v roce 2016. Před dvěma lety se s rodinou přestěhoval na předměstí Kyjeva do Buči, která se později stala jedním ze symbolů brutality ruské armády. Krátce než začala loni 24. února ruská letadla s bombardováním Buči, vydal se na procházku. Jeho majitelé, manželé s malým dítětem, museli z města utéct, Max ale nebyl k nalezení.
"V našem domě se usadili ruští vojáci," popisuje Alena Gončarova, co se dělo po jejich odjezdu. "Sousedé chtěli pomoci hledat Maxe, ale nemohli, deset dní se ukrývali ve sklepě. Docházelo k nepřetržitému ostřelování,“ říká mladá žena.
31. března ruská armáda opustila Buču ve spěchu a nechala za sebou masové hroby a vyrabované domy. Spolu s Rusy zmizel i Max. O měsíc později přijala Maxova majitelka hovor z Běloruska. Volající jí oznámila, že Maxe má u sebe a poslal i jeho fotku.
Jak se pak ukázalo, kocoura odvezla ruská armáda do Běloruska. Tam se Maxovi podařilo utéct a našli jej místní lidé. Díky tomu, že měl obojek s přívěskem a kontakty, mohli zavolat jeho rodině. Běloruští dobrovolníci pak pro kocoura pomohli zařídit veterinární pas a čip, předali ho na hranicích polským dobrovolníkům a ti jej později vrátili majitelce, která v té době byla v České republice.
„Max byl velmi hubený a špatně jedl. Srst měl slepenou něčím lepkavým a měl řezné rány. Naštěstí už je v pořádku,“ říká majitelka s úlevou. „Má velkou chuť k jídlu, hraje si, běhá. Daří se nám dobře."
Rodina aktuálně žije ve Španělsku, ale až skončí válka, chce se vrátit domů na Ukrajinu.
