Parazitologové upozorňují, že klíšťata procházejí rychlou genetickou adaptací. V oblastech s dlouhodobým používáním stejných repelentních látek se vyvíjejí populace s vyšší odolností. Tento vývoj připomíná situaci s antibiotiky u bakterií. Tam, kde člověk používá stále stejné látky, příroda reaguje. Změny ve složení slin klíšťat zřejmě pomáhají překonávat ochranné bariéry, které dosud byly učinné.
V praxi to znamená, že lidé i zvířata se po pobytu v přírodě stále častěji vracejí s přisátými klíšťaty, přestože použili všechny běžné ochranné prostředky. U psů selhávají i antiparazitární obojky s účinnou látkou deltamethrin, která byla dlouho považovaná za standard. Veterináři začínají registrovat případy, kdy klíšťata přežijí i na zvířatech chráněných několika typy repelentech látek.
Vývoj parazitů nezůstává jen u odolnosti vůči chemii. Mění se také jejich chování. Dřív se klíšťata zdržovala hlavně ve vlhkých lesních porostech a čekala na hostitele v podrostu. Dnes se stále častěji objevují i na suchých loukách, v městských parcích a dokonce i v zahradách. Aktivitu neztrácejí ani v chladnějším počasí, což prodlužuje jejich sezónu až na osm měsíců v roce.
Kromě toho, že svému hostiteli doslova pijí krev, přenášejí mnoho nemocí jako je borelióza, klíšťová encefalitida, babesióza nebo bartonelóza. Některé případy nákazy končí dlouhodobými neurologickými potížemi.
Odborníci doporučují kombinovat víc metod ochrany. Kromě repelentů je do lesa dobré si vzít světlé oblečení, které usnadní odhalení klíšťat, a pravidelně se kontrolovat. U zvířat se začínají více prosazovat přípravky ve formě tablet, které působí systémově.
