Počty dětí a dospívajících trpících krátkozrakostí se podle studie, která zkoumala pět a půl milionů osob v padesáti zemích po celém světě, od roku 1990 zvýšily o 36 procent, tedy více než trojnásobně. Největší míru dětí s potřebou brýlí na dálku má Asie. Problémy se zrakem tam má alarmujících 85 procent dětí. V Rusku pak čtyřicet procent, ve Spojeném království a USA kolem 15 procent. Nejmenší procento krátkozrakosti mají děti a dospívající v rozvojových zemích jako je například Uganda. Častěji než chlapci mají problémy s krátkozrakostí dívky.
Krátkozrakost je do jisté míry dědičnou záležitostí. Mají na ní však vliv i další faktory. Děti si zrak ničí od raného dětství, kdy se v mnoha zemích tradiční výuka pomocí knih přesunula k monitorům. Situaci nepomohla ani celosvětová pandemie covidu. Nejen, že se většina studentů vzdělávala za pomocí počítače, po skončení výuky se od přístroje neodtrhli a pokračovali na něm hrou her.
Budoucí prognóza je ještě děsivější. Do roku 2050 může mít problém se zrakem až polovina dětí a dospívajících po celém světě.
