Dvakrát ve svém životě se písničkář Karel Kryl zapsal do historie československého protest songu. Poprvé to bylo v roce 1969, když vydal své první album Bratříčku, zavírej vrátka, které jasně mířilo proti sovětské okupaci. Tisíce lidí, k nimž se deska ještě před svým zákazem dostala, mu skoro až nábožně naslouchala, protože Kryl přesně popsal skutečný stav věci. Komunisté jej za to neměli rádi a postarali se o to, aby se ze svého výletu v září 1969 do Československa už nevrátil.
V Německu pak písničkář požádal o politický azyl, a i když pro něho začátky v cizí zemi byly těžké, už rok na to natočil druhé album Rakovina, na němž si v popisu stavu Československa po srpnu 1968 nebral servítky. Brzy začal působil jako spolupracovník rádia Svobodná Evropa a dokázal své nahrávky šířit samizdatovým způsobem i do rodné země. Vrátil se až poté, co Prahu zasáhla Sametová revoluce, 30. listopadu 1989 přijel za pomoci opata Anastáze Opaska na pohřeb své matky. V Praze tehdy strávil týden a později o něm mluvil jako o nejhezčím týdnu svého života.
Nadšení z porevolučního vývoje z něho však brzy vyprchalo. Jak mizely porevoluční ideály, stále více času začal Kryl trávit opět v Německu. Nelíbil se mu chystaný rozpad Československa, nelíbila se mu kupónová privatizace, rozmach vekslácké mafie ani striktně ekonomický směr, který nastavil Václav Klaus. V Německu Kryl také zemřel. 3. března 1994, kdy v necelých 50 letech podlehl masivnímu infarktu.
