To, že se ve skutečnosti herec Jindřich Plachta jmenoval Šolle, ví každý, kdo se trochu zajímá o český prvorepublikový film. Ovšem jméno, pod kterým vešel tento plzeňský rodák do historie, vzniklo ještě dávno před filmovou kariérou. Otázkou „Kam s tou plachtou?“ jej počastoval jeden z jeho učitelů v narážce na volně splývají hábit, pelerín, který si tehdy mladík oblékl, které na jeho hubeném těle vlál. Když se pak jako začínající herec rozhodoval pod jakým jménem hrát, vzpomněl si na svou dávnou přezdívku.
Přestože byl Plachta plzeňský rodák, hrát začal až na pražské divadelní scéně hned po první světové válce, kdy se brzy dostal až k Vlastovi Burianovi, jemuž měl, stejně jako Jaroslav Marvan, dělat nahrávače. Po boku krále komiků však Plachta dlouho nevydržel.
Výrazně se projevil po nástupu zvukového filmu, kdy nejen znovu zazářil po boku Vlasty Buriana v takových snímcích jako C. a K. Polní maršálek, To neznáte Hadimršku nebo Anton Špelec, ostrostřelec, ale objevil se i v sofistikovanějších filmech jako Filozofská historie, Kříž u potoka nebo Městečko na dlani, které patří ke skvostům protektorátní kinematografie. Největší úspěch ale zaznamenal jako profesor Matulka v komedii Cesta do hlubin študákovy duše.
Zemřel v pouhých 52 letech poté, co se, ač nebyl fyzicky zdráv, přihlásil na práci do kladenských dolů, kde pomáhal ze svého přesvědčení budovat socialismus.
