Jeden ze snů českých vlastenců. Před 140 lety se znovu otevřelo Národní divadlo

Když po pouhých 12 odehraných představeních, ještě při dokončovacích pracech, vyhořela v srpnu 1881 budova Národního divadla, byla to pro český lid doslova pohroma. Desítky let usilovali o to, aby v Praze bylo místo, kde se nebude hrát jen německy, ale kde zazní i rodný jazyk. Patrné je to i z někdejších vzpomínek významného českého básníka a prozaika Jaroslava Kvapila, který napsal: "Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala."
Proto ihned po události vypsali čeští vlastenci sbírku na obnovu budovy na břehu Vltavy, kterou kupodivu odstartoval rakousko-uherský císař František Josef I. darem 13 tisíc zlatých, ačkoliv sám nebyl otázce češství příliš nakloněn. Penězmi přispěl i ruský car Alexandr II. Nikolajevič a řada českých šlechticů. Celkem se vybralo bezmála 750 tisíc zlatých, což nakonec na opravu poničené budovy stačilo.
Narodni divadlo se podruhé otevřelo 18. listopadu 1883, tedy přesně před 140 lety. Stejně jako při prvním otevření před dvěma lety, i to druhé ozdobila prezentace opery Bedřicha Smetany, Libuše.