V šumavských lesích se daří jednomu z nejvzácnějších evropských brouků. Po celé léto probíhal na Šumavě rozsáhlý monitoring zaměřený na trnoštítce horského. Tento malý brouk o velikosti do 3,6 centimetrů se vyskytuje jen na několika málo místech v Evropě a to ještě v malých populacích. V Národním parku Šumava byl ale jeho výskyt prokázán na skoro celém území. Nejčastější je v jižní části parku. „Trnoštítec není pro Šumavu novým druhem. O jeho přítomnosti víme už z konce 19. století,“ uvedl zoolog Správy NP Šumava Vladimír Dvořák.
„Vybrali jsme padesát lokalit napříč celým územím národního parku, především v místech, kde v letech 2007 až 2012 proběhl přirozený rozpad dospělého lesa. Tam jsme umístili nárazové lapače s feromony a ve spolupráci s kolegy lesníky jsme pak všechna odchytová zařízení pravidelně kontrolovali. Zachycené brouky jsme označili unikátním kódem a vypustili zpět. Takto jsme celkově odchytili sedmdesát jedinců na čtrnácti lokalitách,“ vysvětlila postup entomoložka z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR Lucie Ambrožová.
Trnoštítec ke svému vývoji nejčastěji vyhledává padlé kmeny, stojící torza či větší pařezy. Vyžaduje však dřevo se specifickými podmínkami – ideálně to, které je v kontaktu se zemí, odkud přijímá vlhkost, zároveň je silně osluněné, v okolí nemá příliš vysokou vegetaci, a je napadené hnilobou. „Na Ztraceném a na Trojmezné jsme potvrdili nejen přítomnost trnoštítce, ale před pár lety také dalšího velmi vzácného druhu brouka vázaného na tlející dřevo – kornatce velkého,“ řekl ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.
Díky monitoringu se také podařilo zdokumentovat přelety trnoštítců a potvrdit tak jejich schopnost šíření až do vzdálenosti několika kilometrů. „Díky jedinečnému označení brouků jsme zjistili, že ve třech případech brouci přeletěli z místa prvotního odchytu na jinou lokalitu, kde se opět chytili do feromonové pasti. V jednom případě se jednalo o přelet na vzdálenost asi 600 metrů a to v průběhu několika dnů. Ve druhém a třetím případě brouci překonali vzdálenost necelých čtyř kilometrů. V jednom případě mu to trvalo dva dny, v tom druhém dokonce jen 24 hodin,“ zmínila Ambrožová.
