Poslední roky odborníci prokazují, že psychopatologické chování většinou zapříčiní trauma prožité v útlém dětství. Dítě si vytvoří obranný mechanismus, který má zabránit retraumatizaci. Určité procento těchto dětí si jako obranu zvolí agresivitu, vypnutí emocí a zlé chování. To se stává často už ve třetím roce věku. Takže již ve školce si paní učitelka může všimnout určitých podivností. A jaké jsou ukazatele, že s dítětem není něco v pořádku a může z něj růst psychopat?
Špatně se chová ke zvířatům. Velké množství masových vrahů začínalo svou kariéru nejdřív na zvířatech. Poslední desetiletí proto například američtí policisté monitorují případy týrání zvířat a předávají je tajným službám.
Dopustí se žhářství. Pokud se dítě rozhodne něco zničit ze vzteku a pro zvolí oheň, značí to jeho psychopatologické chování.
Příznakem může být i pomočování. Tady je velmi tenká hranice mezi normálností a ukazatelem psychopatologie. K psychopatologickému chování neodmyslitelně patří trauma dítěte, které může mít za následek pomočování.
Dítě je agresivní, nerespektuje pravidla, lže nebo šikanuje ostatní. Nerespektování nastavených mantinelů, nepřiměřená agresivita poukazuje na nevyrovnanou dětskou osobnost. Také pokud dítě lže do očí dospělému nebo vrstevníkům, nemá pocit viny a dosahuje tak svých cílů, je něco špatně. I krutost k ostatním dětem je častým ukazatelem, že s dítětem není něco v pořádku.
Psychopaté dost často necítí žádné emoce, protože jejich obranný systém na trauma, které prožili, zapříčinil emocionální plochost.
Některé typy poruch osobnosti vznikají déle – až do sedmi let věku. Prevencí je láskyplný přístup k výchově. Dítě nesmí mít pocit, že se v nebezpečné situaci ocitlo úplně samo. Pokud už v takové situaci je, musí cítit, že mu rodič pomůže. Nutný je také kolektiv, do kterého by dítě mělo prvně přijít nejpozději do čtyř let věku. Některé poruchy mohou být dědičné, je jich ale o poznání méně než těch, které jsou následkem traumatického zážitku.
