Z Aokigahary to dělá druhé nejčastější místo sebevražd na světě hned po americkém mostě Golden Gate. Rozloha lesa je přibližně 30 kilometrů čtverečních a jeho odlehlost a neprůchodnost znesnadňuje dohled nad tím, co se v něm odehrává.
Úřady předpokládají, že řadu těl nikdy nikdo nenajde, protože je roznesou divoká zvířata nebo se ztratí v těžkém terénu. V roce 2010 tam policie zaznamenala téměř 250 pokusů o sebevraždu, z nichž zhruba čtvrtina skončila smrtí.
Policie a úřady se snaží vliv místa na potenciální sebevrahy omezit. Přestaly zveřejňovat statistiky a do lesa rozmístily tabule s podpůrnými vzkazy a výzvami k hledání pomoci. I přesto les zůstává silným magnetem nejen pro zoufalé lidi, ale i pro turisty.
Někteří do Aokigahary míří s respektem, jiní jen ze zvědavosti. Temná atmosféra, pokroucené kmeny a ticho tam vytvářejí stísněné prostředí, které ještě víc podtrhuje reputaci lesa jako místa zoufalství. V lese se často nacházejí prázdné lahve od alkoholu, balení léků i oběšenecké smyčky. Mnoho zesnulých má na sobě upravené oblečení, což napovídá o rituálním charakteru jejich rozhodnutí.
Mezi místními kolují různé výklady. Někteří mluví o přítomnosti duchů a démonů, kteří prý do lesa lákají slabé duše. Podle odborníků ale sehrál roli i román Černé moře stromů z roku 1960 od Seičóa Macomota, který končí tragickou smrtí dvou zamilovaných právě v Aokigahaře. Les také inspiroval americký hororový film Les sebevrahů z roku 2013, který ale u diváků příliš nezabodoval.