Jaltská konference, která byla jedním z nejdůležitějších summitů 20. století a od jejíhož konce dnes uplynulo 80 let, nejenže stanovila přesná pravidla pro budoucnost Německa, které už stálo před katastrofální porážkou své armády, ale měnila uspořádání v celé Evropě. V bývalém carském paláci na sovětském poloostrově Krym se sešli tři hlavní představitelé spojeneckých mocností, britský premiér Winston Churchill, americký prezident Franklin Delano Roosevelt a sovětský vůdce Josif Stalin.
Hlavní požadavky měl zejména poslední jmenovaný, protože to byl právě on, kdo už byl v únoru 1945 považován za muže, který porazil Adolfa Hitlera. Dělal si nárok zejména na východní část Polska a nejvýchodnější část Československa, tedy Podkarpatskou Rus, ale chtěl rozšířit Sovětský svaz o řado dobytých území, zejména o pobaltské státy. Na Stalinovy požadavky kývl zejména Roosevelt, který před Churchillem argumentoval tím, že vítězi války přece náleží nějaká ta kořist.
Historici se shodují na tom, že právě od data 11. února 1945, i přes zatím začínající společnou euforii, se začala Evropa dělit a jak později poznamenal Churchill, začala se spouštět železná opona. Ta starý kontinent i Německo samotné rozdělila na sféry vlivu, kdy západ Evropy podléhal Spojeným státům a východ Sovětskému svazu.
Právě na Jaltské konferenci došlo také k dohodě o demilitarizaci a rozdělení Německa. To mělo trvat, stejně jako nadvláda komunistických režimu ve střední a východní Evropě, až do konce 80. let, kdy už byla jak druhá světová válka, tak Jaltská konference už jen historickým pojmem.
