Přestože s politickou situací v Íránu nepanuje mezi tamním obyvatelstvem všeobecná spokojenost, řada Íránců velebí takzvanou Islámskou revoluci, která před 45 lety přepsala chod dějin této blízkovýchodní země a přes noc vyměnila prozápadní orientaci vlády uprchlého šáha Muhammada Rezá Pahlavího v militantní šíitskou zemi hnanou nenávistí pro Izraeli a Spojeným státům. Vlády se tehdy v prvních měsících roku 1979 chopil ájatolláh Rúholláh Chomejní, jenž je dodnes považovaný za stvořitele nových íránských pořádků.
Přestože v podstatě celou dobu Chomejního vlády Írán vyčerpávala válka se sousedním Irákem, stal se Írán postupem let jakýmsi lídrem, ekonomickým a vojenským na Blízkém východě. Přestože poté, co Spojené státy v souvislosti s vývojem jaderných zbraní v zemi uvalily na zemi tvrdé sankce a íránská ekonomika klesla, stále je nejsilnější v regionu, a to zejména díky těžbě ropy a zemního plynu, kterých má tato země nejbohatší zásoby na světě.
Írán se profiluje také vojensky, ačkoliv do žádné války v současnosti nevstupuje. Podporuje však radikální sdružení jako jsou Hamás, Hizballáh či jemenské Húsíje, kteří dnes podnikají pravidelné útoky na mezinárodní lodě plující Rudým mořem.
I přes svou vyspělost v oblasti průmyslu a ekonomiky je Írán pravidelně podrobován kritice za nedodržování lidských práv. Vláda tvrdě potírá své politické oponenty, nedodržuje práva žen a dětí a trestá homosexualitu smrtí.
