Irák čelí hluboké krizi vodních zdrojů, která ohrožuje nejen zemědělství, ale i potravinovou bezpečnost celé země. Hladiny řek Tigris a Eufrat klesly na historicky nízké hodnoty, což ztěžuje zavlažování polí a omezuje výsadbu pšenice. Přídělový systém vody, který vláda zavedla, nestačí pokrýt potřeby farmářů a produkce základní obiloviny by mohla klesnout až o polovinu. Nedostatek vody navíc tlačí Irák zpět k závislosti na dovozu pšenice, čímž se země vystavuje cenovým výkyvům na globálních trzích.
Sucho, stále se zvyšující teploty a nižší srážky jsou doplněny geopolitickými komplikacemi. Irák totiž získává přibližně 70 procent své vody z přehrad v Turecku a Íránu, které však začaly silně regulovat průtok do této země. Problémem je i využívání podzemní vody jako náhrady, protože to s sebou nese rizika v podobě výrazného poklesu zásob či nemožnosti vytvořit moderní zavlažovací systémy, které jsou finančně náročné. Situace už způsobil vysídlení tisíců lidí z venkovských oblastí, ovšem problémy hlásí i hlavní město Bagdád.
Vláda se snaží zmírnit dopady zavedením moderních závlahových technik, omezením výsadby náročných plodin a podporou kapkového či postřikového zavlažování. Přesto jsou úsilí a investice do zvýšení domácí produkce pšenice omezené a krátkodobé. Kombinace sucha, omezených vodních zdrojů a závislosti na zahraničních přítocích činí irácké zemědělství stále zranitelnějším a vyvolává obavy o dlouhodobou udržitelnost potravinové bezpečnosti.
Even with cases of poor water management in Iran, the country’s annual rainfall is down 85%. They've had 5 years of constant drought. You can’t “manage” your way through a collapse that severe. This is a #climate-driven disaster — and Tehran is now only weeks from Day Zero. pic.twitter.com/KclIlUnYtT
— Peter Dynes (@PGDynes) November 28, 2025
