Muž si s přáteli koupil lístek na válečné drama s názvem Sam Bahadur, které mělo podle programu kina začínat přesně v 16:05. Namísto toho musel Ind vytrpět dvacet pět minut dlouhý blok plný reklam na různé domácí potřeby, elektroniku a vozidla. Po skončení filmu měl v plánu vrátit se do zaměstnání na předem domluvené schůzky. Ty však kvůli reklamám nestihl.
V rozsudku soudu, který žalobci přiznal náhradu škody za promrhaný čas a duševní utrpení ve výši 20 tisíc indických rupií, osm tisíc indických rupií za náklady spojené s žalobou a jeden milion rupií za používání nekalých praktik, to je v přepočtu dohromady téměř 280 tisíc korun, stálo, že v dnešní době je čas považovaný za peníze a čas každého je velmi drahý.
Kino svou vinu odmítlo. Před samotným filmem má prý povinnost promítat veřejná oznámení. V některých indických kinech reklamy dokonce přerušují filmy.
