Jako symbol odporu proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy vnímá dnes veřejnost dávný čin studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jana Palacha. Ten do československých, potažmo českých dějin, vstoupil přesně před 55 lety, když se 16. ledna 1969 kolem půl třetí odpoledne polil v horním rohu Václavského náměstí hořlavinou, nadýchal éteru a zapálil. Hořící pak proběhl křižovatkou kolem Národního muzea, kde se jej pokusil uhasit výhybkář dopravních podniků. S těžkými popáleninami poté Palach putoval do pražské nemocnice Královské Vinohrady, kde o tři dny později zemřel. Ještě předtím však s ním vznikl krátký rozhovor, kde svůj čin vysvětluje.
Palach řekl, že chce vyburcovat obyvatelstvo z letargie a ze smíření se s okupací. V jedné pasáži, když byl pod vlivem silných léků, které mírnily obrovské bolesti, se odvolával k odkazu Mistra Jana Husa, který pro svou pravdu zemřel v plamenech.
Ohlas veřejnosti byl silný. Palachův pohřeb 25. ledna 1969 se stal velkým protestem proti okupaci, jehož se zúčastnily desítky tisíc lidí. Tehdejší člen Československého svazu spisovatelů a budoucí prezident Václav Havel na to konto vyzval členy KSČ, kteří se podepsali pod Zvací dopis, tedy Vasila Bilaka, Aloise Indru, Drahomíra Koldera a Viléma Nového k rezignaci.
Palachův čin rezonuje společností dodnes.
