Za posledních 50 let došlo k výraznému pokroku v oblasti rutinního dětského očkování a díky tomu i k vymýcení mnoha život ohrožujících nemocí jako je černý kašel, tetanus, žloutenka, spalničky nebo záškrt. Svého vrcholu dosáhlo očkování v roce 2010. Od té doby v mnoho zemích počty naočkovaných stagnují nebo dokonce klesají.
Nejde jen o chudé země jako je Nigérie, Etiopie či Somálsko, které na vakcíny nemají dost peněz. Počty naočkovaných se v posledních letech rapidně snižují i ve vyspělých zemích. Rodiče nejsou často o očkování svých potomků na sto procent přesvědčení a po pročtení laických diskusí na internetu základní očkování raději odkládají nebo zcela odmítají. Diskutující často píšou, že očkovací látky způsobují autismus, že dětské nemoci jsou neškodné, očkování je plné chemie a jiných jedovatých látek nebo že přirozená imunita je lepší než očkování. Velký problém je pak šíření nebezpečných dezinformací.
Správně se rozhodnout často rodičům nepomohou ani lékaři. I ti se v názoru na očkování rozchází. Podle mnohých však odkládání očkování nebo jeho odmítání zvyšuje riziko nákazy. V některých zemích není očkování povinné, ale silně doporučené jako například v Norsku, Rakousku. V jiných zemích jako třeba v Švédsku je zcela dobrovolné, i přes to je tam očkovaných přes 95 procent obyvatel.
