Od Vítězného února a násilného převzetí moci komunistickou stranou v Československu v roce 1948 uběhly necelé tři roky a komunisté začínají mít spadeno i na nepřátele ve vlastních řadách. 6. února 1951 uvízl v síti agentů státní bezpečnosti Gustáv Husák, muž, který se o necelých dvacet let později stal symbolem Pražského jara a později tváří tuhé normalizace.
Husáka jako slovenského buržoazního nacionalistu zatkli v kanceláři ústředního tajemníka Komunistické strany Slovenska Štefana Bašťovanského, kam dostal naoko přátelské pozvání. Pozdější prezident skončil v cele v pražské Ruzyni a pak putoval do sklepení zámku v Kolodějích, který se proměnil na mrazivé vězení, kde se odehrávaly tvrdé výslechy a mučení. Fyzické ani psychické mučení Husáka nezlomilo a tím, že se odmítal přiznat, se vyšetřování protahovalo. Tak se pravděpodobně vyhnul oprátce, na které skončil mimo jiné generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský.
Husák dostal doživotí za velezradu, z vězení se dostal při velké amnestii v roce 1960. O tři roky později jej soud rehabilitoval a mohl tak začít novou politickou kariéru.
