Ota Sklenčka, poslední český herec oceněný titulem národní umělec, si ve své kariéře držel jasnou hranici mezi uměním a publicitou. I přes dlouhou a úspěšnou divadelní, filmovou a televizní dráhu se vyhýbal rozhovorům a médiím, protože věřil, že herectví samo dokáže vyjádřit víc než slova. Podle pamětníků prý často říkal, že by raději šel k zubaři než poskytl další rozhovor.
Narodil se v Hradci Králové v roce 1919 a po maturitě se rozhodl opustit studium lékařství, když nacisté uzavřeli české vysoké školy, a věnovat se divadlu. Hrál v Horáckém divadle v Třebíči, v Táboře, na Vinohradech, v Městských divadlech pražských i v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Kromě herectví byl také pedagogem na DAMU, kde vychoval řadu talentů, a věnoval se výtvarné činnosti, sportovnímu rybaření i esperantu.
Sklenčkova osobní filozofie – dát přednost umění před publicitou – ho provázela až do smrti v roce 1993. I když jeho hlas v médiích zůstával tichý, na jevišti a ve filmu zanechal nezaměnitelnou stopu, která z něj učinila jednu z nejvýznamnějších postav české kultury 20. století.
