„Dovedu zemi ke svobodným volbám a odstoupím.“ Přesně toto tvrdil Václav Havel na konci roku 1989, kdy jej komunistické Federální shromáždění jednomyslně zvolilo československým prezidentem a potvrdilo jej tak v roli vůdce Sametové revoluce. První volby po pádu komunistického režimu se konaly na začátku června 1990 a zvítězilo v nich Občanské fórum před druhými komunisty. Václav Havel dodržel své slovo a z funkce prezidenta odstoupil. Nestáhl se ale z politického života, což předtím také tvrdil a o úřad prezidenta se začal ucházet podruhé. Měl k tomu podporu veřejnosti i Občanského fóra, ačkoliv se vůči němu už začaly vymezovat nově rostoucí československé politické špičky jako Václav Klaus či Vladimír Mečiar. Podpory se Havel, ani přes původní dohodu, nedočkal ani od předsedy Federálního shromáždění Alexandra Dubčeka, který pro funkci prezidenta Československa podpořil slovenského herce Štefana Kvietika.
Havel nakonec volby 5. července 1990 vyhrál s přesvědčivým výsledkem 235 hlasů proti 50 a stal se tak posledním prezidentem Československa. Republika už totiž směřovala ke svému konci kvůli stále větší emancipaci Slovenska, která vyžadovalo samostatnost. Když už bylo jasné, že se republika zachránit nedá, odstoupil Havel v červenci 1992 z prezidentské funkce. Už za půl roku se stal hlavou státu znovu, tentokrát samostatné České republiky. Na Pražském hradě pak vydržel dalších deset let.
