Jan Evangelista Purkyně, významný český vědec, se narodil 17. prosince 1787 na zámku v Libochovicích u Litoměřic. Po tragické smrti otce, správce libochovického panství, v roce 1793 získal Purkyně vzdělání na piaristické škole v Mikulově. Jeho ambice ho vedly k opuštění piaristického řádu a studiu medicíny v Praze, kde zjistil, že jeho skutečným posláním je vědecké bádání, nikoliv praxe lékaře.
Jeho výzkum zahrnoval zkoumání zrakových jevů a vyvinul nové metody pro objektivní vyšetřování oka. V roce 1818 obhájil dizertaci na téma subjektivních zrakových vjemů. Na začátku 20. let 19. století se stal profesorem na univerzitě ve Vratislavi, kde přispěl k rozvoji fyziologických metod a publikoval práci o zrakovém a kožním vnímání. Purkyně je známý jako spoluzakladatel cytologie. Jeho objevné práce zahrnují Purkyňova vlákna v srdci, Purkyňovy obrázky v očích a Purkyňovy buňky v mozečku, které nesou jeho jméno.
V roce 1827 se oženil s Julií Anežkou Rudolphiovou, ale jejich štěstí bylo krátkodobé. Po úmrtí dcer v roce 1832 a manželky Julie v roce 1835 se Purkyně soustředil na svou vědeckou práci. Purkyně se v roce 1851 vrátil do Prahy a založil fyziologický ústav, který se stal klíčovým centrem pro vědecký výzkum. Byl aktivní v akademické sféře i v české kultuře a politice, v roce 1853 založil časopis Živa. V roce 1861 se stal poslancem českého zemského sněmu, kde hájil svobodu tisku a veřejného mínění. Jeho poslední roky byly poznamenány zdravotními problémy, ale jeho přínos k vědeckému poznání byl široce uznáván až do jeho smrti 28. července 1869.
Jan Evangelista Purkyně zanechal hluboký otisk v oblasti fyziologie, psychologie a botaniky. Jeho pionýrská práce v oblasti zrakového vnímání, farmakologie a sluchu přispěla k rozvoji moderní vědy. Jeho vědecké úsilí a odhodlání k výzkumu z něj učinily jednu z nejvýznamnějších osobností české vědy. Jeho jméno nese nejen univerzita v Ústí nad Labem a Česká lékařská společnost, ale také kráter na Měsíci.
