Otevření obálky mělo začít v deset hodin, nakonec se zdrželo kvůli Českému rozhlasu, který jej živě přenáší a musel před tím odvysílat zprávy z dopravy a počasí. Český rozhlas z akce uspořádal hodinový pořad s hosty.
Zatímco zní reportáže a rozhovory s hosty, obálku i dopis zkoumají experti, například Masarykův prapravnuk Tomáš Kotík a historici Dagmar Hájková a Milan Vojáček. Většina textu je prý v angličtině, tedy řeči své zesnulé manželky, do které po atacích mrtvice přepínal. Zatím není jasné, zda je text čitelný či úplný.
Dopis má pět stran. Hájková potvrdila, že vypadá autenticky. "Je to záznam Jana Masaryka, rukopis je dost obtížně čitelný. Domnívám se, že není z roku 1937, že tato slova řekl někdy jindy, nejspíš v létě 1934. Jsou to slova vyřčená v okamžiku, kdy se Masaryk domníval, že je na konci své cesty. Hovoří o tom, jak by se měl uspořádat jeho pohřeb a že se necítí dobře," řekla Hájková.
Podle dopisu Masaryk tehdejšího slovenského představitele Andreje Hlinku označil za hlupáka, kterému je třeba odpustit. "Češi jsou praktičtí pracující, Němci mají jistou poctivost, ale ukradnou ještě víc. Jestliže jsou lidé nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat. Nedělejte jim to jednoduché, hádejte se s nimi," čte Hájková.
Poslední slova u otcova úmrtního lože zapsal jeho syn Jan. Později obálku předal svému tajemníkovi Lumíru Soukupovi. Od jeho vdovy ji získal další jeho tajemník Antonín Sum. Ten ji rok před svou smrtí 19. září 2005 předal zapečetěnou Národnímu archivu v Praze s tím, že je možné ji otevřít za dvacet let.