Španělsko tento týden neuspělo s návrhem na zařazení tří svých regionálních jazyků mezi oficiální jazyky Evropské unie. Proti se postavila řada členských států s odvoláním na složitost a možné precedentní dopady. Obávají se, že krok by otevřel dveře dalším národům s podobnými požadavky.
Evropa je jazykově velmi pestrá – regionálními nebo menšinovými jazyky zde mluví 40 až 50 milionů lidí. Přesto jen málo zemí těmto jazykům přiznává status rovnoprávný s úředním jazykem. Španělsko patří mezi výjimky – v Katalánsku, Galicii a Baskicku mají místní jazyky široké využití ve školství, médiích i úřadech.
Katalánštinou hovoří přibližně 7,5 milionu lidí nejen ve Španělsku, ale i na jihu Francie či v části Itálie. Baskičtina má milion mluvčích v Baskicku a Navaře, galicijština zhruba dva miliony. V jiných zemích Evropy ale zůstávají podobné jazyky uznány spíše symbolicky.
Například ve Frísku na severu Nizozemska je fríština druhým oficiálním jazykem, ale v sousedním Německu ji vláda jako úřední jazyk neuznává. V Portugalsku se mirandštinou dorozumívá asi 1 500 lidí a v severním Finsku hovoří zhruba dva tisíce lidí některým z dialektů sámského jazyka, který čelí zániku. V Itálii mají v určitých oblastech vedle italštiny oficiální status také francouzština, němčina, slovinština, katalánština či ladinština.
