V mnoha evropských zemích chybí desetitisíce zdravotníků, zejména kvůli stárnutí populace, odchodu zdravotníků do důchodu nebo nedostatku zájmu o zdravotnické profese. Některé státy se proto snaží přilákat zahraniční pracovníky, což sice částečně řeší nedostatek personálu, ale zároveň zhoršuje situaci v zemích, odkud zdravotníci odcházejí. Například Albánie se pokouší zastavit odliv lékařů povinností pracovat tři roky doma po absolvování studia.
Evropské země jsou na zdravotnících z ciziny stále závislejší. Například Švýcarsko zvýšilo podíl zahraničních lékařů z 25 procent na téměř 40 procent za poslední dekádu. I Německo, Rakousko nebo Norsko spoléhají na cizince, aby zaplnily mezery po vlastních odcházejících pracovnících. Tento proces vytváří „domino efekt“, kdy němečtí lékaři odcházejí do Švýcarska a jejich místa zaplňují zdravotníci z jiných evropských zemí, které zase čerpají z nečlenských států EU.
Migrace zdravotníků způsobuje v chudších regionech „odliv mozků“, což znamená méně přístupnou péči a zhoršení kvality zdravotnictví. Světová zdravotnická organizace se pokusila tento problém řešit aktualizací doporučení pro etický nábor zdravotnických pracovníků, aby státy aktivně neodčerpávaly personál z 55 zemí s největšími nedostatky. Nicméně otázka etického náboru stále zůstává nejednoznačná, zejména u států, které se v budoucnu mohou potýkat s podobnými problémy.
Zdravotní analytici navrhují, aby evropské vlády více investovaly do zdravotních systémů a nabízely lepší podmínky pro nově vyškolené zdravotníky, aby zůstali ve svých zemích. Upozorňují však, že bez dlouhodobého politického závazku a finanční podpory se situace příliš nezlepší. Navzdory slibům a finančním injekcím EU pro zdravotnictví panuje mezi odborníky skepse ohledně skutečných změn.
