Rodičovský pár a odchované mládě už návštěvníci zoo můžou vidět ve voliéře u Zátoky rejnoků.
Zoborožci přilboví se ve zlínské zoo poprvé objevili v roce 2018, současný chovný pár se podařilo sestavit v roce 2022. „První snůšku vajec jsme zaznamenali v roce 2024, vejce však nebyla oplozená. U letošní snůšky se naše očekávání naplnila, v červnu jsme díky kameře umístěné přímo v hnízdní dutině mohli sledovat vylíhnutí prvního mláděte zoborožce přilbového v českých zoo,“ přiblížil chov zoborožců zoolog Václav Štraub. Zdaleka prý však nebylo ještě vyhráno. „Odchov zoborožců je nesmírně náročný proces. Samice se v době hnízdění zazdí v připravené dutině, ponechá jen velmi malý otvor. V dutině setrvá několik měsíců, během nichž je zcela odkázaná na samce. Ten ji a později i mládě nepřetržitě krmí právě přes ponechaný otvor. Odchov byl plně v režii rodičovského páru, jsme nadšeni, že tak úspěšně zvládnul vůbec první hnízdění. Mládě je ve skvělé kondici a výborně prospívá,“ zdůraznil Štraub.
Zoborožec přilbový se ve volné přírodě vyskytuje jen na ostrově Sulawesi a okolních ostrovech. Je to jeden z nejpestřeji zbarvených zoborožců s charakteristickým velkým zobákem a výrazným přilbovitým útvarem na hlavě. Patří k velkým druhům zoborožců, délka těla dosahuje kolem 80 centimetrů, váha se pohybuje kolem 2,5 kila. Na jejich jídelníčku dominuje ovoce a hmyz. Ve zlínské zoo zoborožci dostávají fíky, klikvu, banány, hrozny, vařenou zeleninu, třeba batáty, dýně, cukety, rajčata a lilek, nebo speciální hmyzí granule. „Při odchovu mláděte jsme navíc v krmné dávce výrazně zvýšili zdroj bílkovin, zoborožcům tak třikrát denně podáváme cvrčky, sarančata nebo myší holata,“ uvedl Štraub.
Ve volné přírodě patří zoborožci přilboví mezi ohrožené druhy. Velikost volně žijící populace není přesně známá, jejich počet rapidně klesá kvůli kácení lesů, lesním požárům a pytláctví.
