Seifertův životní příběh byl poznamenán skromnými poměry i bouřlivými dějinami. Narodil se roku 1901 na pražském Žižkově v rodině bankovního úředníka. Školní docházka mu nikdy nebyla blízká – do školy chodil velmi nepravidelně a ze studia ho brzy vyloučili. Mnohem více ho přitahovala literatura, poezie a svět novin. Už v mládí začal pracovat jako novinář. Jako člen KSČ se stal například redaktorem Reflektoru, kde vystřídal S. K. Neumanna, ale i přispěvatelem Rudého práva.
Během života prošel několika literárními proudy, od poetismu přes intimní lyriku až po reflexi stáří a paměti. Jeho verše se vyznačují srozumitelností, hudebností a silným vztahem k rodnému městu, dětství a lidské důstojnosti. Vedle literární tvorby byl Seifert také veřejně činný, angažoval se v kulturním dění a později patřil k signatářům Charty 77.
Navzdory zdravotním problémům a politickému tlaku zůstal až do konce života symbolem morální integrity a svobody slova. Výročí jeho úmrtí připomíná nejen významného básníka, ale i osobnost, která dokázala obstát v těžkých časech a zanechala trvalou stopu v české kultuře.
