Hnutí tvoří řada uskupení s omezeným počtem členů a omezenou životností. Představitelé některých subjektů se zaštiťují různými konspiračními teoriemi, případně se jim snaží dodávat spirituální či ezoterický rozměr. Příznivci tohoto hnutí jsou lidé ve věku nad 40 let. „Lze tak hovořit o revoltě osob středního či vyššího věku, které cítí existenční obavy a zažívají pocit odcizení,“ píše se ve zprávě .
Osobnosti antisystémového hnutí generují sociální sítě. Soupeří mezi sebou, případně uzavírají krátkodobá spojenectví. Na hnutí se nalepili i lidé, kteří frustrace druhých účelově zneužívají k získávání popularity, zisku či politického kapitálu. „V antisystémovém hnutí našli uplatnění i někteří tradiční extremisté. Vznikla i dobře fungující symbióza s kvazi-mediální scénou. Český předsudečně nenávistný ekosystém silně ovlivnilo ruské hybridní působení,“ uvádí zpráva.
O slovo se začalo hlásit množství různorodých protestních uskupení. Některé se skládají jen z jednotlivců, snaží se ale působit dojmem masových a dobře organizovaných subjektů s vysokými politickými ambicemi.
O přízeň nespokojených občanů usilovala řada politiků či aktivistů, kteří organizovali veřejná shromáždění a k získávání příznivců využívali šíření dezinformací. Objevila se idea, že Česká republika není legitimním státem. Nejvýznamnějším nositelem této myšlenky bylo Společenství legitimních věřitelů České republiky. Postupně ji ale přejímalo stále více osob aktivních v antisystémovém hnutí. „Koncept takzvaných suverénních občanů se projevoval převážně nátlakovým jednáním vůči úřadům, případně ignorováním jejich výzev. Vrcholem se staly excesy u pražského městského soudu a u krajského soudu v Hradci Králové, kde se tyto osoby pokusily zablokovat soudní líčení s obviněnými, jež vykreslily jako oběti nelegitimního systému,“ říká se dál ve zprávě.
Policie se dál zabývala případy schvalování, podpory či bagatelizace ruské agrese. Soudy řešily také násilné aktivity či poplašné zprávy související s covidem. Někteří aktivisté zradikalizovaní v době šíření covidu se přeorientovali na aktuálnější témata a stali se zastánci a šiřiteli prokremelských narativů. V reakci na zájem orgánů činných v trestním řízení o některé šiřitele těchto obsahů začalo antisystémové hnutí hovořit o obětech systému či o bojovnících za pravdu.
