Vědci zjistili, že pod vodou se odehrávají překvapivě osobní rozhovory. Delfíni spolu nekomunikují náhodnými zvuky. Každý z nich má vlastní hlasový podpis, který je podobný jako jméno.
Delfíni komunikují hlavně pomocí pískání, cvakání a krátkých pulzů. Nejzajímavější je takzvané podpisové pískání. Každý si ho vytváří už v mládí a používá ho celý život. Ostatní delfíni podle něj poznají, kdo se ozývá, i když ho nevidí. Pod vodou tak stačí zvuk a skupina okamžitě ví, kdo komunikuje.
Výzkumy ukazují, že delfíni dokážou napodobit podpisové pískání jiných jedinců. Používají ho cíleně ve chvíli, kdy chtějí konkrétního delfína přivolat nebo na něj upozornit. Takové oslovování patří ve zvířecí říši k výjimečným jevům.
Zvuky delfínům neslouží jen ke komunikaci. Pomocí cvakání využívají echolokaci. Ta pracuje podobně jako sonar. Delfín vydá krátké zvukové kliknutí, které se šíří vodou. Když narazí na rybu, skálu nebo jiný objekt, zvuk se odrazí zpět. Podle toho, jak rychle se vrátí a jak se změní jeho tón, delfín pozná vzdálenost, velikost i tvar překážky nebo kořisti. Díky tomu se orientuje i v kalné vodě nebo ve tmě.
Odborníci upozorňují, že delfíní komunikace patří k nejsložitějším systémům dorozumívání, jaké u zvířat známe. Spojuje osobní identitu, sociální vztahy i praktické informace o okolním světě.
