Alfred Packer se v 60. letech 19. století živil jako prospektor a průvodce v pustinách Utahu a Colorada. V listopadu 1873 vyrazil z Utahu s výpravou 21 mužů do zlatonosných oblastí u Breckenridge. Krutá zima skupinu rozprášila a po třech měsících dorazil Packer s několika muži vyčerpaný do tábora indiánského náčelníka Ouray, který jim doporučil přečkat mrazy.
Packer se však rozhodl pokračovat a o dva měsíce později dorazil sám k indiánské agentuře Los Piños. Přestože tvrdil, že se od druhů oddělil a přežil díky lovu drobné zvěře, vzbudil podezření množstvím peněz a věcí patřících zmizelým mužům. Nakonec přiznal, že členové výpravy postupně zemřeli a přeživší se uchýlili ke kanibalismu.
Vyšetřování ale odhalilo, že těla pěti mužů ležela na jediném tábořišti, nikoli roztroušená po trase. Packer byl obviněn z vraždy, utekl z vězení a dopaden byl až po devíti letech ve Wyomingu. Při druhé výpovědi změnil verzi událostí a tvrdil, že jednal v sebeobraně proti šílenému společníkovi.
Rozporuplná svědectví podlomila jeho důvěryhodnost a soud ho uznal vinným ze zabití. Ve vězení strávil osmnáct let, než se díky pochybnostem o vině objeveným v tisku dočkal podmíněného propuštění. Zbytek života prožil tiše v Coloradu a až do smrti v roce 1907 tvrdil, že byl obětí tragických okolností.
