Pokud majitel zemře, stává se zvíře součástí dědictví, stejně jako ostatní věci, například auto nebo nábytek. Než se rozhodne o dědictví, může zvíře zůstat v nejistotě i několik měsíců. V takové situaci je zásadní, aby někdo z okolí jednal rychle.
Nejpraktičtější je, když se někdo z rodiny nebo sousedů zvířete dočasně ujme Pokud se o domácího mazlíčka nemá kdo postarat, pomoci mohou například útulky nebo městská policie, která má pravomoc zvíře převzít. Jenže to není ideální, zvíře je ve stresu a jeho šance na nový domov není vždy velká, zejména pokud jde o starší zvíře s povahovými zvláštnostmi.
Dobré je myslet na osud domácího mazlíčka už ve chvíli, kdy si ho člověk pořizuje, nebo alespoň ve chvíli, kdy se začne vážněji zabývat otázkou vlastního zdraví nebo stáří. Užitečné je mluvit s rodinou, sousedy nebo přáteli o tom, kdo by mohl zvíře převzít, pokud se něco stane.
Možné je také vše sepsat do závěti, kde se určí, kdo má zvíře převzít. V závěti lze navíc přidělit i část peněz na péči o mazlíčka. Takové řešení může zvířeti zajistit nejen střechu nad hlavou, ale i kvalitní život.
