Skutečnost, že měl režisér Antonín Moskalyk modrou krev po matce, která pocházela z uherského šlechtického rodu Galgocziů, měla vliv zejména na jeho cit pro tvorbu legendární pohádky Třetí princ, ale jinak na jeho tvorbu tato skutečnost zásadní vliv neměla. Jeho jméno je spjato se silně realistickými snímky, kdy ten první, s nímž se proslavil, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, diváka zavedl do drastického prostředí nacistických koncentračních táborů. Definitivní průlom mezi tehdejší československou elitu se mu ale podařil v roce 1971, kdy natočil kritiky i diváky velmi oceňovanou adaptaci Babičky od Boženy Němcové. Po ní se Moskalyk stal, ač v normalizačních poměrech, hvězdou první velikosti.
Filmy točilo po celé sedmdesátá a takřka i osmdesátá léta, ovšem po úspěchu seriálu Panoptikum města pražského z roku 1987 se začal věnovat takřka výhradně seriálové tvorbě. Od dva roky později se podepsal pod rozsáhlý projekt Dobrodružství kriminalistiky a poté se začal věnovat Četnickým humoreskám.
Podle vlastních slov měl toto natáčení ve velké oblibě, ale postupem let jej začaly stíhat zdravotní problémy. Natáčení třetí řady tohoto seriálu muselo být zastaveno, když Moskalyk oznámil, že trpí rakovinou, která se mu nakonec stala osudnou. 27. ledna 2006 tohoto rodáka z Podkarpatské Rusi přemohla a seriál za něj musela dokončit jeho dcera Pavlína.
