Česká neonatologie sbírá úspěchy, za které by se nemusely stydět ani nejvyspělejší zdravotnické systémy. Klíčovou roli hraje přístup zaměřený na rodinu. Rodiče se dostávají k miminku už na porodním sále a zůstávají s ním v nepřetržitém kontaktu díky otevřeným jednotkám intenzivní péče. Matky se okamžitě učí základní ošetřovatelské postupy a rychle získávají pocit, že mají na zotavení dítěte podíl. Psychickou podporu jim zároveň poskytují centra provázení, která se zaměřují výhradně na rodiče.
Extrémně nedonošené děti nejčastěji bojují s nezralými plícemi. Potřebují ventilaci, kyslík i dlouhodobou farmakologickou léčbu, která často pokračuje i po propuštění domů. Lékaři se snaží nastavit takovou intenzitu ventilace, aby pomohla přežít, ale co nejmíň poškodila plicní tkáň. Problémy se objevují i v krevním oběhu, zejména kvůli neuzavřené cévní spojce, která propojuje plicnici s aortou a po narození se obvykle uzavírá. Ta komplikuje zásobování orgánů a zhoršuje příjem potravy. Velkou pozornost proto vyžaduje právě výživa.
Moderní technologie postupně posouvají hranice od šetrnější plicní ventilace až po mikrometody, které umožňují vyšetřit krev z minimálních odběrů a nezatížit tak drobné pacienty.
S nedonošenými dětmi se pojí i řada mýtů. Jedním z nejčastějších je názor, že lékaři zachraňují něco, co příroda zachránit nechce. Výsledky českých center ale ukazují pravý opak, šance na kvalitní život bývá u těchto dětí často vyšší než u mnoha pacientů po těžkých úrazech. Neonatologové si zároveň uvědomují své limity a netají se tím, že některé děti zachránit nejde.
