Hlavním tématem nově prohlašovaných národních kulturních památek je soubor Pražská palácová architektura, který zahrnuje Černínský, Toskánský, Schwarzenberský, Salmovský, Šternberský, Arcibiskupský, Nostický, Colloredo-Mansfeldský a Clam-Gallasův palác v Praze. Středočeský kraj má dvě nové národní kulturní památky, a to kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele a hřbitovní kapli Všech svatých s kostnicí v Sedlci u Kutné Hory. Na Plzeňsku je nově nejpřísněji chráněný Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce s katakombami a budovou latinské školy v Klatovech a na Pardubicku pak zámek v Moravské Třebové.
Vláda objekty prohlásila národními kulturními památkami, dostanou tak nejvyšší památkovou ochranu.
Nové národní kulturní památky
Černínský palác: Monumentální palácový komplex v Praze na Hradčanech rozložený kolem dvou arkádových dvorů patřící mezi nejvýznamnější pražské barokní paláce je vrcholným dílem tuzemské vlašsky orientované architektury. Reprezentativní palác s charakteristickým kolosálním sloupovým řádem hlavního průčelí vystavěl Humprecht Jan Černín z Chudenic v letech 1669 až 1688 podle plánů slavného barokního architekta Francesca Carattiho. Na pozdějších úpravách se podíleli další významní barokní stavitelé a architekti, zejména pak František Maxmilián Kaňka a Anselmo Lurago, za jejichž působení vznikla komponovaná palácová zahrada francouzského typu včetně oranžerie. V interiérech se mimo jiné dochovala monumentální fresková výzdoba jednoho z nejvýznamnějších malířů vrcholného baroka Václava Vavřince Reinera. Palácový komplex je mimořádně významným dokladem manýristické a klasicizující raně barokní architektury s mladšími kontextuálními úpravami architekta Pavla Janáka z období rozsáhlé památkové rehabilitace zanedbaného areálu ve 30. letech 20. století.
Toskánský palác: Monumentálně komponovaný reprezentativní palác v Praze na Hradčanech je stěžejním dokladem vyspělého pražského palácového stavebního umění a zároveň i dokladem kulturní náročnosti a rozhledu stavebníka, hraběte Michala Osvalda Thun-Hohensteina. Vznikl v letech 1689 až 1691 nejspíš podle projektu francouzsko-českého architekta Jeana-Baptisty Matheye. Součástí pohledově působivé architektonické výzdoby průčelí jsou například mytologické barokní sochy na atice z dílny sochaře Jana Brokoffa. Právě v symetrickém rozvrhu fasády se dvěma průčelními portály a v plastické výzdobě atiky stavba předznamenává nové údobí pražské vrcholně barokní palácové architektury.
Schwarzenberský palác: Pohledově mimořádně exponovaný palác v Praze na Hradčanech vystavěl v letech 1545 až 1553 nejvyšší zemský komorník Jan z Lobkovic, autorství stavby se připisuje staviteli Agostinovi Gallimu. Jedná se o vrcholnou reprezentativní ukázku pražské renesanční palácové architektury rekonstruovanou v roce 1871 podle návrhu architekta Josefa Schulze. Rozlehlá trojkřídlá palácová dispozice s čestným dvorem a branou je jedním z nejvýznamnějších příkladů aplikace uměleckých zásad italské renesance v pražském stavitelství 16. století. V interiérech se dochovaly cenné renesanční nástěnné malby z doby kolem roku 1580. Mimořádný význam stavby spočívá ve skutečnosti, že se nepochybně jedná o jeden z nejúplněji dochovaných renesančních palácových komplexů na území Prahy, který se stal zároveň velkým inspiračním zdrojem pro tvorbu architektů a stavitelů takzvané české neorenesance v 19. století.
Salmovský palác: Monumentální klasicistní-empírová budova palácového charakteru v mimořádně exponované poloze na Hradčanském náměstí v Praze představuje významnou architekturu první poloviny 19. století a jednu z klíčových součástí pražského panoramatu. Jedná se o palácový objekt s čtvercovým čestným dvorem a velkolepou litinovou bránou postavený pražským arcibiskupem Vilémem Florentinem Salmem v letech 1800 až 1811 podle plánů architekta Františka Pavlíčka. Architektura paláce v sobě zahrnuje starší, zejména renesanční objekty. V interiérech jsou zachované cenné rokokové a klasicistní umělecko-řemeslné detaily.
Šternberský palác: Mimořádně hodnotná reprezentativní stavba vrcholně barokního paláce v Praze na Hradčanech vznikla v letech 1698 až 1707 pro hraběte Václava Vojtěcha ze Šternberka podle projektu Giovanniho Battisty Alliprandiho. Stavba paláce typologicky navazuje na vzory vídeňských paláců a zejména v detailu je odvozena z předloh ve Vídni působícího architekta Domenica Martinelliho. V interiérech se mimo jiné dochovala malířská výzdoba Michala Václava Halbaxe provedená ve stylu benátské barokní malby. V roce 1811 palác koupila Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně pozdější Národní galerie v Praze.
Arcibiskupský palác: Reprezentativní palác v Praze na Hradčanech v sousedství hlavní brány areálu Pražského hradu vznikl přestavbou původního renesančního paláce v letech 1562 až 1564, a to jako nové reprezentativní sídlo pražských arcibiskupů. Pohledově exponovaná stavba prošla kolem roku 1676 rozsáhlou raně barokní přestavbou podle plánů architekta Jeana-Baptisty Matheye a poté významnou rokokovou stavební úpravou architekta Jana Josefa Wircha v letech 1764 až 1765. Mimořádně cenné jsou rovněž interiéry paláce s původní výzdobou.
Nostický palác: Jedná se o jedinečný reprezentativní barokní palácový komplex v Praze na Malé Straně s vysokou architektonickou a kulturně-historickou hodnotou, který svou rozlohou i uměleckým provedením patří k nejvýznamnějším stavbám tohoto druhu v Praze. Monumentální stavba se dvěma dvory vznikla mezi lety 1658 až 1660, postavit ji nechal nejvyšší kancléř Českého království hrabě Jan Hertvík Nostic podle projektu připisovaného Francescovi Carattimu nebo Carlu Luragovi. V roce 1720 vznikla atika se sochami čtyř imperátorů mezi vázami, které vytvořil pravděpodobně sochař Michael Jan Josef Brokoff. Kolem roku 1760 došlo k významné pozdně barokní úpravě, jejímž autorem byl zřejmě stavitel Antonín Haffenecker.
Colloredo-Mansfeldský palác: Jde o mimořádně cennou ukázku vrcholně barokního období pražské palácové architektury. Čtyřkřídlý rozsáhlý palác v Praze na Starém Městě obklopující úzký hloubkový dvůr vznikl ve dvou etapách, první po roce 1700 se připisuje architektovi Giovannimu Battistovi Alliprandimu, druhá po roce 1735 staviteli Františkovi Ignáci Préeovi. Reprezentativní palác se významně architektonicky a urbanisticky uplatňuje v prostoru Křižovnického náměstí a navazující Karlovy ulice. Počátky domu sahají do doby románské ve 13. století, stavba obsahuje i raně gotické prvky. V interiéru paláce je mimo jiné monumentální nástropní freska znázorňující shromáždění olympských bohů. Jejími autory jsou freskař Pietro Scotti a kvadraturista Giovanni Battista Zaist.
Clam-Gallasův palác: Jedná se o vrcholné dílo, které v oblasti pražské palácové architektury představuje ukázkovou stavební a uměleckou provázanost Vídně s Prahou. Monumentální reprezentativní palác v Praze na Starém Městě postavil v letech 1710 až 1722 hrabě Jan Václav Glam-Gallas podle projektu jednoho z největších architektů období vrcholného baroka, vídeňského umělce Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Mimořádně památkově hodnotná je i plastická výzdoba paláce z dílny sochaře Matyáše Brauna a fresky v interiérech paláce od významného lombardského malíře Carla Innocenza Carlona.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory: Jedná se o jednu z největších a nejnáročnějších dochovaných staveb klášterního kostela z přelomu 13. a 14. století. V půdorysném řešení pětilodního kostela katedrálního typu s transeptem se poprvé v českých zemích uplatnil francouzský katedrální závěr s ochozem a věncem kaplí kolem polygonálně ukončeného vysokého chóru. Toto řešení se řadilo ve své době k nejprogresivnějším počinům v dosavadním vývoji katedrál. Na přelomu 17. a 18. století kostel získal unikátní podobu barokní gotiky podle projektu předního architekta vrcholného baroka Jana Blažeje Santini Aichla.
Hřbitovní kaple Všech svatých s kostnicí v Sedlci u Kutné Hory: Mimořádně hodnotná vrcholně gotická stavba z konce 14. století z dílny cisterciácké huti, stavebně upravená na počátku 18. století architektem Janem Blažejem Santini Aichlem ve stylu barokní gotiky. Santini Aichl koncipoval i barokně gotické úpravy původně gotického interiéru a výtvarné uspořádání kosterních pozůstatků vytvářejících s architekturou neobyčejný celek, který nemá v českých zemích obdoby.
Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce s katakombami a budovou latinské školy v Klatovech: Raně barokní stavba z let 1656 až 1679, jež se připisuje předním barokním architektům působícím v českých zemích Carlu Antoniovi Luragovi a Giovannimu Domenicovi Orsimu. Pod kostelem jsou unikátní rozsáhlé katakomby. Příkladem sakrální školní budovy budované jako součást unikátního raně barokního jezuitského komplexu, je objekt bývalé latinské školy z let 1719 až 1721 přiléhající k jezuitskému kostelu.
Zámek Moravská Třebová: Zámecký areál je mimořádně významným dokladem vývoje architektury v celém evropském prostoru. Renesanční zámek Boskoviců vyrostl kolem roku 1485 na místě středověkého panského sídla. Stavební úprava Ladislava z Boskovic je jednou z nejstarších renesančních památek nejen v našich zemích, ale dokonce ve všech zemích Evropy na sever od Alp. Z této stavební etapy se dochoval edikulový portál z roku 1492. Z pozdější manýristické přestavby připisované architektovi Giovannimu Mariovi Filippimu se dochovalo architektonicky mimořádně hodnotné arkádové nádvoří z počátku 17. století. V obou případech šlo o nadprůměrné a pro další vývoj architektury na Moravě i v Čechách zásadní počiny.
