Závislost České republiky na ruském plynu je velké vládní téma od začátku války na Ukrajině. Loni premiér Petr Fiala (ODS) prohlásil, že se do tuzemska žádný ruský plyn nedováží. To však teď rozhodně neplatí, i když Fiala opak nikdy nepřiznal. Podle ekonomů v celkovém objemu dováženého plynu tvoří ten ruský zhruba pětinu a do Česka proudí přes stanici v Lanžhotě na česko-slovenském pomezí. Dovozu ruskému plynu navíc nahrává nižší cena a jeho ekonomická atraktivita ještě stoupla poté, co Německo zavedlo poplatky za skladování plynu, což tamní cenu ještě zvedlo.
Česká republika však není jedinou zemí EU, která se od ruského plynu neoprostila. Nejenže takový dovoz neklesá, vývoj nabral už opačný trend, navzdory prohlášením vlád unijních států o zbavení se závislosti na Rusku. Belgie dokonce uvedla, že počet ruských tankerů přepravujících plyn do západní Evropy se oproti loňsku dvojnásobně zvýšil. Jediným východiskem z této situace je podle tamního ministerstva pro energetiku striktní zákaz dovozu ruského plynu.
Kartami nyní může zamíchat Ukrajina, která uvedla že od ledna neprodlouží smlouvu s ruskou energetickou společností Gazprom. Pokud by touto cestou do Evropy skutečně přestal ruský plyn proudit, dojde i na českém trhu k razantnímu zvýšení jeho ceny.
Odkud se bere plyn pro země EU?
Norsko: 30,3 % - 87,8 mld. m³
USA: 19,4 % - 56,2 mld. m³
Severní Afrika: 14,1 % - 41 mld. m³
Rusko – plynovod: 8,7 % - 25,1 mld. m³
Rusko – LNG: 6,1 % - 17,8 mld. m³
Velká Británie: 5,7 % - 16,6 mld. m³
Katar: 5,3 % - 15,5 mld. m³
ostatní: 10,3 % - 29,9 mld. m³.
