Cukrovary ohrožuje konkurence ze zemí mimo Evropskou unii. Pěstitelé cukrové řepy ze třetích zemí ale používají pesticidy, které jsou v unii zakázané. České podniky navíc zápolí se stále se zvyšujícími náklady na energie, obaly, emisní povolenky nebo mzdy.
České cukrovarnictví má sice 200letou tradici, ale v posledních letech se mu příliš nedaří. Kvůli nadměrnému dovozu cukru a stále rostoucím výrobním nákladům budou muset některé podniky snížit výrobu, anebo zcela zaniknou. „Aktuální cena, za kterou lidé cukr nakoupí, cukrovarům zdaleka nepokryje náklady. V posledních letech podnikům rostly všechny náklady a zejména platby za energie, na něž je výroba cukru velmi náročná. Je nutné také připomenout, že cukrovary jako jediný obor z potravinářství platí emisní povolenky,“ uvedla prezidentka Potravinářské komory Dana Večeřová.
Také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže varuje, že cenový tlak na zemědělce a zpracovatele způsobuje, že konečná cena cukru neodráží skutečné výrobní náklady. A to také nepřispívá k dlouhodobé udržitelnosti tohoto odvětví.
České podniky však neohrožuje jen dovoz cukru z Ukrajiny, ale i z jihoamerických států, které jsou členy jihoamerického sdružení volného obchodu Mercosur, s nimiž Evropská unie uzavřela obchodní dohodu na konci minulého roku. Ta umožňuje bezcelní dovoz cukru. Jenže v takové Brazílii pěstitelé rovněž využívají přípravky na ochranu rostlin, které jinak Evropská unie zakazuje. A tak nastává velký paradox – cukr vyráběný za přísných podmínek v Evropské unii vytlačují produkty s vysokou uhlíkovou stopou, navíc zpracované výrobními postupy, které porušují zásady ochrany zdraví a životního prostředí.
České podniky tak musí šetřit, zejména na logistice cukrové řepy, na manipulaci s výrobky, jejich skladování a také na údržbě a investicích. Pokud budou omezovat výrobu, znamená to, že přestanou odebírat řepu od zemědělců. Právě řepa je ale takzvanou předplodinou, jejíž hluboké zakořenění přispívá k zúrodňování půdy.
Česko bylo dosud ve výrobě cukru soběstačné. Dokonce jsme byli v minulosti cukrovarnickou velmocí. To už ale neplatí a možná brzy přestane platit i naše `cukrová nezávislost`.
