Přibližně 60 procent dětí v Česku sice navštěvuje aspoň jeden volnočasový kroužek, přesto mnoho z nich u sportu dlouhodobě nevydrží. Rodiče totiž často sledují hlavně výsledky, tabulky a medaile, místo aby se soustředili na to, jestli dítě sport baví. Trenéři i psychologové se shodují, že právě ztráta radosti z pohybu bývá jedním z hlavních důvodů, proč děti se sportem končí.
Dalším častým problémem je příliš brzká specializace. Děti se někdy už v šesti nebo sedmi letech věnují jen jednomu sportu a trénují s cílem výkonu. Odborníci přitom upozorňují, že právě mezi šestým a 12. rokem je ideální období pro rozvoj pohybových schopností obecně. Jednostranná zátěž může vést nejen k psychickému vyčerpání, ale i ke zdravotním problémům, které se projeví až v pozdějším věku.
Potíže často vznikají už při výběru kroužku. Někteří rodiče rozhodují za dítě a snaží se naplnit vlastní nenaplněné sny. Dítě pak sportuje spíš z povinnosti než z vlastní motivace. Pokud ho aktivita nebaví, vzniká odpor nejen ke konkrétnímu sportu, ale někdy i k pohybu jako takovému.
Podle odborníků přitom stačí jednoduchý přístup, a to mluvit s dětmi, ptát se jich, co je baví, a dát jim prostor zkoušet různé aktivity. Stejně důležité je zajímat se o prostředí v oddíle a o přístup trenérů. Sport má děti formovat, učit je disciplíně, spolupráci a zvládání neúspěchu, ne je stresovat.
Studie zároveň ukazují, že problém s pohybem nemají jen děti, ale i dospělí. Pravidelně sportuje jen zhruba třetina Čechů a velká část populace se potýká s nadváhou. Odborníci proto zdůrazňují, že rodiče musí jít dětem příkladem. Vztah ke sportu totiž vzniká především doma, ne na hřišti nebo v tělocvičně.
