Nebýt tragické souhry několika okolností, mohl dnes Luděk Čajka slavit 62. narozeniny. Místo toho si pár dní po Novém roce připomeneme 36 let od okamžiku, kdy dohrál poslední hokejové utkání ve svém životě a posléze už jen pár týdnů marně bojoval o svůj život. Dnes ale jeho sportovní kariéru nepřipomíná pouze jméno zlínského zimního stadionu, ale také změna hokejových pravidel, které od jeho smrti začala platit.
Čajka, odchovanec gottwaldovského hokeje, se představil v roce 1987 na mistrovství světa ve Vídni a záhy byl draftován klubem New York Rangers, čili byla velká šance, že by se po listopadové revoluci, mohl dostat do NHL. Než k tomu ale došlo, přišlo osudové utkání mezi celkem VSŽ Košice a SK Zlín, při němž 122 vteřin před koncem Čajka narazil hlavou do mantinelu a zlomil si dva krční obratle. Horší však bylo, že si při pádu, který následoval poté, co Čajkova brusle vjela do rýhy v ledě, vážně poškodil také míchu. I přes několikahodinovou operaci v košické nemocnici se ale už z kómatu neprobral a 14. února 1990 zemřel.
V důsledku Čajkova úmrtí došlo k důležité změně pravidel ledního hokeje. Mladý hokejista totiž dojížděl puk směřující do zakázaného uvolnění. To poté začalo platit už ve chvíle, kdy puk přejde brankovou čáru. Závěr vyšetřování byl také takový, že košický útočník Anton Bartanus na Čakově smrti nenesl žádnou vinu.
