Specialisté chtěli zjistit, jestli a jak se liší společenstva hub, která osídlují nastojato odumřelé smrky ve srovnání s těmi, které se vyvrátily zaživa. Jádro Boubínského pralesa je známé obrovskou rozmanitostí hub. Mykologové tu registrují více než tisícovku druhů, z nichž stovky patří mezi vzácné.
„Vybrali jsme celkem 60 smrkových kmenů. Polovinu z nich tvořily stojící a padlé souše v různých stádiích rozkladu. Druhou skupinu reprezentovaly kmeny, které se vyvrátily zaživa. Na kmenech jsme nalezli 312 druhů hub, přičemž na jednom kmeni bylo zaznamenáno až 49 druhů,“ komentuje výsledky vedoucí mykolog Jan Běťák.
Zásadní je objevení pralesního druhu choroše ohňovce rezavohnědého, který se v Evropě mimo Skandinávii a ruskou tajgu zachoval pouze na několika lokalitách ve vyšších pohořích. Až metrové plodnice se objevují na relativně tvrdém dřevě jen několik málo let po pádu stromu a jen na kmeni, který zůstal stát. Tento druh sám o sobě významným způsobem ovlivňuje vývoj celého společenstva hub. Ve výzkumech šumavského ekosystému budou vědci dál pokračovat.
