Meteorologové vydali varování kvůli nebezpečí požárů a radí nerozdělávat oheň v přírodě a zejména v lesích, nevypalovat trávu, neodhazovat cigaretové nedopalky na zem, nepoužívat přenosné vařiče a jiné zdroje otevřeného ohně. Nebezpečí platí pro období od pondělního dopoledne do čtvrteční půlnoci.
V Praze, ve středních Čechách, na jihu Moravy a v Plzeňském kraji už padl zákaz rozdělávání ohňů. Neplatí jen pro volnou přírodu, ale také pro zahrady v blízkosti lesa nebo na ty se souvislým porostem. Nařízení také zakazuje používání pyrotechniky, jízdy parních lokomotiv, vjezd automobilů na polní i lesní cesty nebo vypouštění takzvaných lampionů štěstí.
Obdobné zákazy se očekávají i v dalších krajích.
Pálení čarodějnic, filipojakubská nebo Valpuržina noc nastane v úterý. Lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice u nás vznikl až pod německým vlivem, už v polovině 19. století ale padl jeho zákaz, prý se jednalo o pověrečnou praktiku. Za druhé světové války se nesměly venku zakládat ohně, komunistický režim se zase snažil filipojakubské ohně přejmenovat na vatry míru. Na mnoha místech Česka tak pálení čarodějnic zaniklo.
V Čechách v předvečer prvního máje zapalují mladí lidé ohně, často na kopcích a na vršcích, na rozcestích a na pastvinách a tančí kolem nich. Přeskakují žhnoucí oharky nebo dokonce skáčou přes plameny. Obřad se nazývá Pálení čarodějnic. Na některých místech bývá zvykem na hranici upalovat loutku představující čarodějnici. Noc na první máj je totiž také proslulá Valpuržina noc a všude v povětří je plno neviditelných čarodějnic na pekelných pochůzkách.
Dalším typickým zvykem bylo metání zapálených košťat do vzduchu a nošení jejich ohořelých částí domů pro ochranu. Kromě toho se v souvislosti s nadcházejícím prvním májem stavěla májka, uklízelo hospodářství a chlévy a umísťovaly větvičky do oken, aby dům ochránily.
Pálení čarodějnic v současnosti je odlišné, slouží hlavně zábavě, pořádají se reje čarodějnic nebo čarodějnické karnevaly. Zvyk upalovat figurínu čarodějnice přetrval.
