Z klasické sestavy kapely Olympic, která nahrála první album Želva z roku 1968 a o rok mladšího Ptáka Rosomáka, byl klávesista Miroslav Berka nejmladší. Teprve dnes by mu bylo 80, přičemž Petr Janda má tento milník už dva roky za sebou a Pavel Chrastina by zanedlouho oslavil dokonce pětaosmdesátku, pokud by ještě byl mezi živými. Berka se osmdesátky ale také nedožil. Sám sobě si totiž vyměřil pouhých 43 let, když v roce 1987 spáchal sebevraždu.
Jeho život, kromě hudby totiž poznamenal hazard. Sázel na koně, po hospodách hrál karty o velké peníze, s veksláky se pouštěl do skořápek. A prodělával. I když Olympic byl začátkem 80. let na druhém vrcholu slávy, kdy alba Prázdniny na Zemi a Ulice se staly bestsellery, sám Berka strádal. Šetřil kde se dalo, dluhy mu přerůstaly přes hlavu a důvěry ztratil i u svých spoluhráčů.
Přitom na konci 60. a v 70. letech bych v Olympicu za hvězdu. "Nikdo neuměl rokenrolové piáno zahrát tak jako Béda," prohlásil na jeho adresu Petr Janda a jako důkaz uváděl Berkovo zásadní číslo, skladbu Dynamit. Základní sestava Olympicu se ale rozešla záhy a Berka přestával novému směru, zejména když se Janda vzhlédl v hard rocku a heavy metalu, stačit. Průkopnickou roli mu však ani léta, která uplynula od jeho smrti, vzít nemohou.
