Jestliže odpůrci komunismu mohli spatřovat naději pro demokracie i po Únoru 1948, kdy strana obsadila všechna důležitá státní zařízení, 2. červen 1948 veškerou šanci na zvrat ve směřování republiky zadupal do země. Právě toho dne přesně před 75 lety podepsal tehdejší prezident a jeden ze symbolů První republiky Edvard Beneš abdikační listinu, čímž uvolnil cestu na hrad předsedovi KSČ Klementu Gottwaldovi. Beneš svou demisi zdůvodňoval vážnými zdravotními problémy, ale svou roli v tom sehrálo i poznání, že už jen těžko dokáže vzdorovat stalinistické mašinérii, která byla v Československu nastolená.
V květnu téhož roku se Beneš ještě naposledy pokusil komunistům vzepřít, když odmítl podepsat Ústavu 7. května, která de facto soustředila veškerou moc do rukou KSČ. „Tento muž potřeboval klid, aby zápolil se svou nemocí. Místo toho se ocitl uprostřed tragédie,“ napsal o něm spisovatel, publicista a někdejší vedoucí československého oddělení rádia Svobodná Evropa Ferdinand Peroutka. Beneš totiž už od druhé světové války, kdy vedl český exil ve Velké Británii, zápasil s Ménierovou nemocí projevující se nenadálými záchvaty závratí a nevolností. Ta byla také jednou z příčin prezidentova skonu 3. září 1948, pouhé tři měsíce poté, co potupně opustil Pražský hrad.
