Ve věku 72 let zemřela legenda tuzemského undergroundu, básník a signatář Charty 77 Pavel Zajíček. Ten poslední dobou bojoval s vážnými onemocněními, k nimž se přidružil zápal plic, na který včera podlehl v Thomayerově nemocnici v Praze. Zajíček patřil k nejvýraznějším osobnostem tuzemské nezávislé scény, kdy se profiloval zejména jako básník, ale známá je jeho činnost i v rámci literárně-hudebního souboru DG 307, který založil spolu s kytaristou kapely The Plastic People Of The Universe Mejlou Hlavsou.
Pavel Zajíček, básník, +72, RIP, ❤️
— petr fischer (@petrfischer3) March 5, 2024
"Nikam jsem neodcházel a nikam jsem se nevracel, to je moje pojmosloví, tak vnímám svět, jde o lidi.“
---
"Tím větší báseň, čím větší básník… Říkám ti, že umění je výcvik, něco pro někoho, nic pro všechny." pic.twitter.com/uTlGwMwilr
Společná činnost s Plastic People jej také dostala v roce 1976 do vězení. Po příchodu z něj se Zajíček stal signatářem Charty 77, což byl důvod, že byl v roce 1980 donucen, v rámci akce Asanace, k emigraci. Odešel do Švédska a posléze i do USA, aby se do své rodné vlasti vrátil po Sametové revoluci.
Z jeho tvorby jsou významné básnické sbírky ze sedmdesátých let, které se šířily formou samizdatů a které záměrně využívají hovorovou řeč a množství vulgarismů. Kritici cenili zejména díla Mařenická kniha (1977), Dopisy (Tok okamžiků) (1977), Vyslov sám sebe i svůj svět (1977), Úlomky skal (1979), Roztrhanej film (1980), Šedej sen (1980) či Listy k čemukoliv (1980).
