Skoro až neuvěřitelný se jeví příběh Löwitova mlýna v pražské Libni. Ten totiž doslova povstal jako bájný pták Fénix a po sto letech, kdy jeho prostory pouze chátraly, se znovu otevřel veřejnosti. I když v něm už nehučí mlýnské kolo, staly se nově jeho prostory místem, kde je veřejná knihovna, kulturní sál a kavárna.
Rekonstrukce byla složitá a datuje se až do devadesátých let dvacátého století. Jenže v roce 2002 přišly povodně, které práci zničily a bylo třeba začínat znovu od začátku. K dokončení tak došlo až po dvaceti letech.
🌟 Nadšení, vytrvalost, nasazení a kompetentní přístup, to byly faktory, které zachránily někdejší Löwitův a nyní Velký mlýn v Libni. Podívejte se, jak vznikala nová pobočka MKP, je to příběh, který stojí za to! 🏛️👏 ⤵️https://t.co/6iZnDgVegb
— Městská knihovna v Praze (@KnihovnaPraha) November 7, 2023
Löwitův mlýn pochází pravděpodobně z 15. století a první zmínka o něm se datuje k roku 1530. V období válek o rakouské dědictví byl skoro zničený, jeho současná podoba pochází z osmnáctého století. Svému účelu mlýn přestal sloužit po roku 1987, kdy se zregulovalo koryto Vltavy a v místě vyrostly Thomayerovy sady. V dalších letech mlýn sloužil jako pekárna. Pro veřejnost se definitivně uzavřel už ve dvacátých letech dvacátého století. Za komunismu se v něm skladovaly brambory či divadelní rekvizity.
