Svátek svaté Barbory, který připadá na 4. prosince, je spojen s mnoha tradičními zvyky, které sahají až do 17. století. Mezi nejznámější patří trhání větviček ovocných stromů, zejména třešní nebo meruněk, které se vloží do vázy. Podle pověry, pokud větvička vykvete na Štědrý den, znamená to, že svobodná dívka v domě se do roka provdá. Tento zvyk, známý jako „barborky“, má dodnes své místo v českých domácnostech.
K této tradici patří i zvyk „barborkování“, kdy ženy a dívky, oděné v bílém, chodí po vesnicích a rozdávají ovoce, perníčky a sladkosti dětem, zároveň jim však hrozí metlou, pokud byly zlobivé. Tento zvyk měl své kořeny v 19. století, ale vyvinul se z ještě starších obřadů a her. V minulosti byl běžný i zvyk věštění z větviček barborek, kdy dívky pojmenovaly větvičky podle chlapců a čekaly, která z nich rozkvete, což naznačovalo, s kým se v příštím roce ožení.
Svatá Barbora je nejen patronkou horníků, ale i mnoha dalších profesí, od architektů po kuchaře, a její atributy zahrnují dělo, kalich nebo meč. Připomíná tak své mučednické skutky a je považována za ochránkyni v nebezpečí a na poslední cestě. Podle legendy pronásledována a nakonec sťata vlastním otcem za svou víru v křesťanství.
„Jaké je počasí na svatou Barboru, takové bude po celý advent.“
„Barbora na ledu, Vánoce na blátě.“
„Svatá Barbora větry přivolá.“
„Svatá Barbora vyhání dříví ze dvora.“
„Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bývá hodně trávy.“
„O svaté Barboře, ležívá sníh na dvoře.“
Pranostiky ke svaté Barboře, k 4. 12.
