Babiš jde na Hrad ve chvíli, kdy se z původně zákulisní komunikace stal veřejný politický problém. Zveřejněné zprávy ministra zahraničí Petra Macinky prezidentovi a jeho okolí podle Pavla překročily únosnou mez. Šlo v nich o tlak na jmenování Filipa Turka, čestného prezidenta Motoristů, ministrem životního prostředí, tedy návrh, který hlava státu už předtím odmítla. Macinka obvinění z vydírání razantně odmítá, omlouvat se nehodlá a odstoupení nepřipouští. Babiš se k celé věci staví opatrně: prezidentův postoj respektuje, zároveň ale naznačuje, že spor by si Pavel a Macinka měli vyříkat především mezi sebou.
Napětí kolem Hradu a vlády je natolik citelné, že premiér kvůli rannímu jednání s prezidentem upravil i program dne. Začátek Bezpečnostní rady státu posunul o půl hodiny, aby měl na schůzku s Pavlem dostatek času. Oficiálně sice rada neřeší žádný mimořádný bod, o to víc ale vyniká symbolický význam setkání dvou nejvyšších ústavních činitelů. Celou kauzu navíc přiživila opozici, která požaduje Macinkovu rezignaci a vyvolala hlasování o nedůvěře vládě.
Babiš se snaží vystupovat jako ten, kdo chce spor brzdit, ne přiživovat. Mluví o tom, že vláda ANO, SPD a Motoristů nemá zájem na zákopové válce mezi Strakovou akademií a Pražským hradem. Zatímco Macinkovy zprávy označuje za nešťastně formulované, otevřeně přiznává, že chápe nespokojenost Motoristů s odmítnutím jejich kandidáta. Premiér tak balancuje mezi loajalitou ke koaličním partnerům a snahou udržet korektní vztahy s prezidentem a zároveň zabránit tomu, aby se z celé aféry stal politický výbuch s nejasnými následky.
