Každý rok na jaře se celá kolonie těchto můr vydává na noční tisíc kilometrů dlouhou cestu. Jejich cílem jsou chladné australské alpské jeskyně, kde přečkají do podzimu, kdy se opět vrací zpět na jihovýchod Austrálie, aby se zde spářily. Při své pouti se řídí skutečnou navigací, a to kombinací síly magnetického pole a pozorováním noční oblohy. Zorné pole mají můry sice mnohem menší, než je to lidské, jas hvězd ale vnímají až patnáct krát jasněji.
Nejzajímavější na celém jevu je, že ho musí mít tato nenápadná hnědá můra s rozpětím křídel pět centimetrů, vrozený. Svou dlouhou cestu podniká za svůj život jen jednou a není tak možné, že by se cestu naučila od starších jedinců.
