Jedním z nich je i otázka mobilizace a role státu v okamžiku, kdy by dobrovolné kapacity armády přestaly stačit. Náčelník Generálního štábu Karel Řehka na konci loňského roku připomněl, že armáda připravila novou koncepci mobilizace ozbrojených sil. Dokument má nabídnout systém, který počítá s různými typy záloh a jasně nastavuje postupy pro případ vážné bezpečnostní krize. Základ má zůstat dobrovolný, zároveň se ale poprvé po dlouhé době otevřeně mluví i o možnosti uložit vojenskou povinnost, pokud by se ukázalo, že dobrovolníků není dostatek.
Nejde o návrat plošné vojny, jakou Česko znalo před rokem 2004. Armáda podle Řehky uvažuje spíš o cíleném povolávání konkrétních profesí a specializací, například zdravotníků či techniků, a to zpravidla na omezenou dobu. Podobný model dnes využívají i některé zahraniční armády.
Ve svých vystoupeních Řehka opakovaně upozornil, že největší hrozbou pro bezpečnost Evropy zůstává agresivní politika Ruska. Podle něj je iluzí spoléhat se na to, že se bezpečnostní rizika podaří vždy vyřešit diplomaticky. Armáda i společnost musí být připravené na nejhorší scénáře, jinak se z obrany stává jen prázdné slovo.
Vedle bezpečnostních hrozeb ale armáda řeší i vlastní limity. Dlouhodobě jí chybí tisíce vojáků, záložní systém neodpovídá potřebám moderního konfliktu a modernizace techniky naráží na pomalé a složité akviziční procesy. Připravovaná reorganizace velení má tyto problémy alespoň částečně řešit a zrychlit rozhodování v krizových situacích.
