Stavba začala v roce 1993, o dva roky později se hotel otevřel veřejnosti. Za jeho architektonickou podobou stojí architekt Ivo Nahálka, který se mimo jiné bude podílet také na nové podobě nádraží Vyšehrad. Jedná se o jeden z posledních komplexně vybudovaných hotelů. Protože slouží hlavně obchodníkům, je jeho součástí mimo jiné obrovské podzemní parkoviště i několik konferenčních a kongresových sálů s kapacitou pro tisíc osob. Pokud jde o samotný interiér hotelu, čeští architekti se povětšinou shodují, že jde o důmyslnou stavbu.
Exteriér hotelu však dodnes často budí rozpaky a opovržení. O architektovi Ivu Nahálkovi se například před nedávnem na sociální síti Facebook nevybíravě vyjádřil kurátor Kabinetu architektury Jaroslav Němec, který jej označil za architekta kýče. Také veřejnost mnohdy hotel označuje za nejošklivější stavbu v Praze. „Ptala jsem se syna, co je to za vodárnu a on mi to objasnil. Přijde mi to zdálky jako nějaký průmyslový objekt,“ svěřila se se svým názorem jedna z facebookových uživatelek. „Každý den proti této stavbě čekám na tramvaj, je to taková architektonická šmakuláda,“ píše jiná Pražanka. „Jeden z nejodpornějších domů v Praze, který naprosto pokazil pohled na Želvu. Chudák Kafka, který se na to musí koukat ze sousedního židovského hřbitova," vyjádřil svůj názor další odpůrce této stavby. Mnoho lidí se hotelu naopak zastává: „Náhodou mně se líbí. A nejvíc se mi líbí to osvětlení nahoře. Jsou to krásné kloboučky. Za mě paráda,“ píše jiný facebookový přispěvatel. „V dějinách architektury se nonstop opakuje trend, že následující generace nenávidí díla předchozí doby. Funkcionalismus nesnášel secesi, raná moderna eklektické stavby. No a je logické, že dnešní doba nesnáší devadesátá léta, zatímco předchozí éru už je vzala jaksi na milost," popisuje běžnou realitu naší společnosti další uživatel Facebooku.
Hotel vystavěný na půdorysu motýla lze bezpochyby označit za stavbu kontroverzní, která má své zastánce i odpůrce. Obyvatelům z přilehlého okolí stavba už nevadí tolik, jako tomu bylo v minulosti. Berou ji jako součást takzvané Želivárny, tedy `dopravní křižovatky` Želivského, kde se protíná tramvajová, autobusová i podzemní doprava. „Na Tančící dům jsme si taky zvykali a dnes tam prostě patří, myslím, že jsou i horší věci,“ říká místní obyvatelka. Navíc, jak upozorňují lidé, mezitím už v Praze vzniklo mnoho dalších staveb, které lze taktéž označit přinejmenším za kontroverzní. „Havel to označil za nejošklivější stavbu v Praze. To ale asi jen proto, že se nedožil těch staveb pozdějších, například nedaleké odporné krabice zvané Krystal,“ napsal svůj názor další facebookový fanoušek.