Do listopadu 1989 býval Antonín Hardt velmi obsazovaným a výrazným tuzemským hercem. Zahrál si v dodnes reprízovaných snímcích jako Markéta Lazarová, Tajemství ocelového města, Pumpaři od Zlaté podkovy, Jak básníkům chutná život, či v řadě seriálů typu Vlak dětství a naděje, My všichni školou povinní, Třicet případů majora Zemana či Chlapci a chlapi, ovšem se změnou politických poměrů, mu tvůrci vystavili stopku. Podobně jako Jiřina Švorcová totiž dojel na své politické přesvědčení, kdy byl členem KSČ a po Sametové revoluci začal podporovat KSČM.
Jenže Hardt, který dnes slaví devadesátku, byl především herec a proto jej nakonec televize i film vzali na milost, ačkoliv už se nikdy objemem rolí a jejich rozměrem, nepřiblížil starým časům. Po dlouhé pauze se objevil v roce 2005 v kritiky haněném nekonečném seriálu Ulice a poté nesměle začaly chodit další nabídky.
Objevil se v dalším předlouhé seriálu TV Nova Ordinace v růžové zahradě, ale i v mnohem sofistikovanějších cyklech jako Případy 1. oddělení nebo Marie Terezie. Z filmových rolí posledních let lze zmínit oceňovaný film Lidice.
